Jak na věc
14. 2. 2016
První věc, co musí člověk udělat, aby prošel vyřizovacím kolečkem pro přidělení místa v rámci programu ERASMUS je přihláška. Tu vyplníte jednoduše zadáním nějakých těch hlavních údajů, vepsáním preference místa, které Vám stejně nejspíš neprojde – Bohu díky! (na druhou stranu, nevím, co se mohlo stát na jiným místě…třeba se ze mě mohla stát zpěvačka!!!!). K přihlášce přilípnete motivační dopis, srdceryvné vylíčení situace a důvodů, proč vlastně na ten ERASMUS opravdu musíte (Eramsus nebo smrt!)! V případě studia jazyků je to prakticky stále dokola to samé – potřebuji si zlepšit písemný i mluvený projev, rozšířit slovní zásobu, opravdu poznat chod dané země a smýšlení lidí, vyzkoušet si, jak moc dobře (ne)rozumíte a v ideálním případě taky píšete bakalářku nebo diplomku, takže opravdu NUTNĚ potřebujete přístup k nějaké skvělé knihovně a zahraničním materiálům, potřebujete navázat kontakty v zemi, kde se mluví studovaným jazykem a bla bla bla.V neposlední řadě se chcete osamostatnit a poznat kulturu země, jejíž jazyk je Vaším jazykem vyvoleným.
Myslím, že k prvnímu kroku stačí tyhle dva papírky, ty předložíte u pohovoru, kde se na Vás mračí nějaká více či méně náhodně sestavená komise (v našem případě vysloužilá důchodkyně z Německa a boží rakouský lektor plus vedoucí katedry), ty se s Vámi pobaví o Vaší preferenci místa, proč tam chcete a proč ne zrovna jinam a jestli byste jeli i jinam (samozřejmě ANO!!!), pokud se jim předem omluvíte a dostavíte se v pozdějším termínu – jako jsem byla nucena já, jelikož jsem v čase pohovoru přednášela prezentaci – vrtají se klidně i v tom, proč jste nemohla, což může být i fajn, když je téma nadchne. To pak mluvíte celou dobu vlastně z cesty. Pohovor trvá maximálně deset minut, potom jdete domů a čekáte, že Vám do Vánoc dají vědět, jak to celé dopadlo.
A potom jste zklamaní, když zjistíte, že nejedete tam, kam jste chtěli, ale jinam, trošku se uklidíte, když zjistíte, že kamarádka jede taky tam a postupem se začnete těšit i na to jiné místo. A pak začnete s vyřizováním spousty a spousty tun formulářů a žádostí, odepisujete, vyplňujete a přepisujete a žádáte, protože čím dříve zažádáte např. o kolej, tím větší šance na přidělení je.
Takže shrnuto podtrženo jsme naprosto suverénně prošly výběrovým kolem (spíše formalitka, třeťákům se prostě musí vyhovět, vždyť by už neměli příležitost někam vyjet! Chudáčci!), zažádaly jsme o kolej (samozřejmě společnou) a potom se dlouho nic nedělo. Prostě čekáte, jestli Vám kolej bude nebo nebude přidělena a jestli Vám pošlou nějaké papíry a formuláře a dokumenty, které pak bleskurychle budou chtít potvrzené zpátky obohacené o kauci – nějakých 380,- Euro máte určitě hned v kapse. K tomu potom ještě studijní poplatek 260,- Euro, který Vám umožní jezdit si MHD zadarmo a stejně tak po výletech skrze celé Sasko, a můžete si začít šetřit na první nájem. Ba ne, ten už, pokud všechno klapne, platíte ze stipendia, protože to přece jenom stihne do odjezdu dorazit na Váš nově zřízený účet u Komerčky. Jinou banku Erasmácké stipendium nepodporuje. Nevím jestli je to tak úplně kalá soutěž, vzhledem k tomu, že tento „super extra výhodný Erasmus účet“ vyjde pěkně draho (ano, když si založíte i běžný účet, ten eurový Vám budou vést zadarmo… ach, jak šlechetné!) A navíc si prakticky po příjezdu musíte zřídit ještě německý účet, protože z toho Vám budou strhávat nájem za kolej. A taky univerzitní sportovní kurzy (ty jsou důležitý!!). Ale o účtech, nájmu a prvních krůčcích v Německu až zase jindy.