První příjezd
16. 3. 2016
Na kolej mě prvně s tunou věcí, obřím kufrem, několika taškami, peřinou a svazkem papírů v deskách odvezl tatínek. GPS nás pohodlně (po několika zdolaných objížďkách – asi německá záliba či co, kdykoliv jsem s kýmkoliv a kdekoliv po Německu jela, potkali jsme minimálně jednu, spíše dvě až tři žluté cedule – Umleitung!) navedla přímo před kolej, vysokou žlutou budovu dýchající optimistický vzduch rušného studentského života. Jakoby se na mě usmívala a snažila se mi prozradit, že tady se můj život rozproudí. Takže jsem si to namířila s nájemní smlouvou přímo za správcem mojí koleje, dle neověřených údajů to měl být jistý Herr Höhlig.
První otázka: Kudy se jde do kanceláře Hausmeistra? (Dle pokynů to měl být sklep). Odpověď: Počkejte na někoho, kdo bude mít namířeno stejným směrem a dovede Vás tam, případně prostě oběhněte celý komplex budov a věnujte pozornost zvonkům. Věřte, že naleznete ten pravý. Pak stačí jen nechat se vpustit do neosobní chodby a s malou dávkou stresu vyhledat správné sklepní dveře.
Po pípnutí na pozdrav a předložení jistého listu, který mi byl zaslán se smlouvou, mi pan správce velmi srozumitelně odvětil:
„Sist kchein ešte Vertrašch,…“ vyvalil na mě přes můj vyděšený výraz.
„Ehm…bitte?“
„Es ist kein ešchte Vertrach!“
zopakoval o něco pomaleji, takže mi došlo, že asi něco není v pořádku a díky vrozenému talentu domyslet si v důležité chvíli nutné souvislosti jsem pochopila, co asi myslí. Aha, takže to není smlouva! No výborně. Pán je asi zvyklý na Erasmáky, takže pohotově zavolal na patřičná místa, ověřil si, že opravdu mám bydlet, kde mám, že jsem zaplatila, co jsem měla a po chvíli jsem už vyplňovala jakýsi lísteček. Po pár minutách mě takřka vystrčil ze dveří s kartou, dvěma klíčema a pokynem, že určitě musím co nejdřív jít podepsat ten Vertrach!
Versprochen! Slíbila jsem mu. Popravdě jsem si nedokázala představit, že mám jít ještě teď, s tunou kufrů, peřin, povlečení a ručníků, hrnců a lžiček hledat bůhví kde jakousi paní, u níž bych měla tu „pravou“ smlouvu podepsat. Pokoj číslo 706. Paráda. Vyjeli jsme tedy do 7. patra (logické, že? 706 – 7. patro) a hledali. A hledali. A hledali. Ale nějak nemohli najít. Oni tam tak nějak žádný pokoje nebyly, jen cesta (do neznáma), přes prosklené dveře, vedoucí na balkon… – a právě tahle cesta se nakonec ukázala být tou pravou. Když už jsme netušili, kam jinam se vydat, zkusili jsme balkon a světe div se, přístup do mého pokoje vedl právě přes balkon (místo budoucích „čajových“ dýchánků, ale nepředbíhat!). Ten výhled!
Po otevření dveří jsem upřímně byla trochu v šoku. Trochu dost! Překvapení to bylo ovšem milé – zcela nový pokoj. Včetně matrace, lina, lednice, kuchyně a koupelny. Naprosto novotou zářící. Tady se bude bydlet! A taky že jo!
Taťka to měl docela daleko, takže ozkoušel naši novou koupelnu a odfrčel nach Hause. Já zůstala sedět u stolu, snažila se vymyslet, jak připojit počítač na internet (samozřejmě to jen tak nejde, musíte nahlásit jakési číslo z vnitřností notebooku na příslušných místech správy kolejí a menz a teprve po ověření Vám internet zprovozní) a bylo mi nějak depresivně. Takhle jsem si to tedy nepředstavovala. Po chvíli začal být pokoj víc smutný než nový. Žádná záclona, nic osobního. Maličkou náplastí byl až fakt, že mi za oknem prošel sympatický jižan (odhaduji), zamával na mě a neumným gestem se snažil naznačit že „já bydlím vedle“. Takže nálada opět vystoupala o něco výše a tak jsem si vybalila, zabydlela ten neosobní pokoj a s knížkou si vlezla na tu novou matračku do nové postýlky a četla svojí oblíbenou autorku románů pro pubertální slečny (takže pro mě! - hodlám se přeci vrátit do mládí).
Ano, v tuhle chvíli jsem si přiznala, že je mi trochu smutno a začala jsem pochybovat, jestli to bylo správné rozhodnutí.
PS: Rada na závěr. Papíry, které Vám zašlou na email nejsou „skutečná“ smlouva na kolej, důležité je po příjezdu zajít nejdříve za tzn. Kundenbetreuerin, tedy paní, která koleje spravuje po stránce smluv, prodlužování smluv, výměn pokojů a taky stížností na nepořádek (jak jsem bohužel zjistila, když jsme to jednoho večera trošku přehnali…ale vážně jenom jednou!), ta Vám na základě tohoto papíru vydá skutečnou smlouvu (smluvní podmínky a pokyny k větrání a pravidelné údržbě) a teprve s touto listinou se vydáte za Hausmeistrem, tedy do sklepa Vašeho nového bydliště.